19. neděle v mezidobí - C
Desátek a almužna
„Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království. Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. a inflace neobere
To, co posiluje náš duchovní život, jsou tři pilíře:
- modlitba – zaměřuje nás na Boha a ne jen na starosti života
- půst – lékem proti tomu, že si nemusím mít vše, nač mám chuť
- almužna – pomáhá nesoustředit se na to svoje „mám“
Desátek – to co dáváme církvi na její fungování (sbírky) -první křesťané měli vše společné
- ztráta povědomí po roce 1949 – zrušení patronátních práv a povinností, 2012 vyrovnání a samostatnost Církve
- děti učíme chybně dávat do košíku drobné, v dospělosti v tom pokračují, desátek dávají evangelíci a vůbec jim to nepřijde divné
- kolikrát jsem slyšel, mám málo, nemohu – a když nás stát obírá dnes o 20% na inflaci – zchudli jsme? Ne, pouze uskromnili – a vidíme, že to jde.
Jak velké bohatství jsme si do té doby mohli v nebi vytvořit, kdybychom na Pánova slova slyšeli dříve.
Farizeus, kterým pohrdáme, se chlubí, že dává desátek ze všech svých příjmů.
Začněme tím, že až po odečtení nezbytných výdajů za bydlení a energie dávejme ze zbytku desátek. Sami poznáte, že vůbec nezchudnete a naopak to posílí vaši zkušenost s Božím požehnáním.
Almužna - to co dáváme potřebným
Je projevem milosrdenství Přísloví čteme: „Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává, on mu odplatí jeho dobročinnost“
Tobit radí svému synovi Tobiášovi takto: „Prokazuj milosrdenství podle toho, jak hodně máš; máš--li málo, neboj se prokazovat milosrdenství i
z mála“ (Tob 4,8). Svatý Pavel nám říká, abychom byli ve svých darech velkorysí (srov. Ř 12,8), ale „každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl“ (2K 9,7). Nebojme se být štědří.
Almužna je nakonec i to, podle čeho se jednou bude rozhodovat o naší věčnosti – byl jsem nahý, hladový, žíznivý
Několik pákistánských metařů se obrátilo ke Kristu a založili fond pro chudší, než jsou oni.
Jeden kněz vzpomíná: "V té době jsem byl „chudý student teologie“, dost chudý na to, abych bydlel v malém karavanu na něčí příjezdové cestě. Ale od té chvíle byla jakákoli výmluva, že jsem příliš chudý na to, abych dával almužnu, zcela vyvrácena. Měl jsem totiž jídlo, oblečení, střechu nad hlavou a dostatek peněz na všechny ostatní základní potřeby.
A mohl jsem si „něco“ navíc dovolit. A to může víceméně každý (máš krom základního jídla na kávu, cigartey, výlet, dovolenou, návštěvu restaurace, kina atd.? - pak sji bohat a máš na almužnu.
Každý potřebuje začít, ať je to jakkoli málo. Za dvě lepta chudé vdovy by se nekoupil ani jeden vrabec- a Pán to ocenil. Tak jako se učíme pravidelně modlit, učme se i pravidelně dávat. Nejprve dávejte Bohu a chudým, teprve pak ostatním a poznáte, že vám nebude chybět.
Když dal sv.Martin žebrákovi půl pláště, Pán chodil po nebi, měl ho na sboě a chlubil se, že to mu dal sv. Martin.
Až jednou Pán bude před celým nebeským dvorem ukazovat, co jsme mu dali my - nebude nám náhodou hanba?