kázání Slavnost Narození sv. Jana Křtitele 2018
Kdosi moudrý nazval Jana předchůdcem naší nejistoty.
Všichni udiveně říkali: Co asi bude z tohoto dítěte? Vždyť ruka Páně je s ním! Jak ten chlapec roste a jeho duch sílí! Velice výmluvné je i jeho jméno „Jóchanán“, což v hebrejštině znamená „Bůh je milostivý“. „Bůh je dobrotivý“. Avšak nejednou v životě bylo asi Janovi těžké, aby v tu dobrotivost Boží věřil. - Jan Křtitel se ptá ve vězení: „Jsi ty opravdu ten, který má přijít? Jsi opravdu Mesiáš? Jsi Mesiáš, když mne - svého hlasatele - necháváš hnít ve vězení?
Vrchol života svatého Jana Křtitele? Je v poznání, že on - Ježíš - musí růst, já se musím menšit, vytrácet. Jan Křtitel si neponechal ani své učedníky. Všechny je poslal za Pánem Ježíšem, Božím Beránkem.
Do smrti vytrvale hlásal pokání, napravení, obrácení. Tohle Janovo pokání nebylo nic snadného tenkrát a není to nic snadného ani dnes. Nejedná se jen o změnu vnějších zvyklostí. Jedná se o změnu smýšlení a na základě toho o nápravu celého života.
On to ale nejen kázal – on věděl, o čem mluví.
- nejprve opustit svoji představu Boha
- Jde o stálé napravování života, jde o vnitřní, osobní růst - stále k lepšímu. Obrácením se tedy nemyslí zvrat, nějaký náraz, jednou provždy. Tak se dělá leda jen rozhodnutí k nápravě. Avšak realizace tohoto rozhodnutí, odvykání všelijakým zlozvykům a přivykání ctnostem, dobrým návykům, trvá pěkně dlouho! To trvá prakticky po celý život.
To je nepřetržité uskutečňování Janova životního programu: Ježíš musí ve mně růst, a já se musím umenšovat a stále potírat svou pýchu a své sobectví. Pak zakusíme, že Bůh je opravdu milostivý.