kázání 11. neděle v mezidobí 2018
Svatý Marek nám říká, že Pán mluvil v podobenstvích a když byl o samotě s učedníky, vše jim vysvětloval. No a nám nic?? Žádné vysvětlení? Zapomněl snad na to? Jistě ne, protože odpověď najdeme v evangeliu – tím zrnem ,které samo sebe zmařilo tím, že padlo do země a uskutečnily se na něm velké Boží věci, o kterých byla řeč, byl sám Pán.
Mohli bychom se spokojit s výkladem textu, že Boží království roste tam, kde posluchači ochotně naslouchají Božímu slovu a žijí podle něj, nehledě na životní těžkosti a trápení, které jim to přináší. Ale dnešní část evangelia nám chce říct ještě něco víc.
Jsou zde tři klíčová slova: „zasít (padnout, zapadnout) do země“, „neví ani jak“ a „menší než ostatní semena“.
Pojďme se na ně podívat blíže.
Každý touží po nějakém duchovním růstu – chodíme na exercicie, čteme moudré knihy….Ale víme sami, že naše zbožnost neroste přímo úměrně tomu, kolik jsme toho přečetli.
A dnešní evangelium nám dává návod, jak s tím naložit, aby to mělo kýžený výsledek.
- Boží království je, nebo začíná tehdy a tam, kde se semeno zdánlivě zmaří, ztratí z dohledu, prostě je zahrabáno do země. Oním semenem, které má padnout do země, jsou ty naše přání a tužby, naše sebestřednost, které s tím duchovním mnohdy nemají moc společného.
Vždy, když dáváme přednost druhým před sebou, to je to umírání a příležitost k růstu Božímu duchu v nás– ani nevíme jak!
Naší hlavní starostí tedy není vědět jak, ale „zapadnout do hlíny“.
- menší, než ostatní semena – záleží na maličkostech
Semeno, o kterém Kristus hovoří, je to nejmenší ze všech. Nemusíme hledat velké příležitosti, jak umírat sami sobě, svým neochotám, nechutím atd. Může to být něco docela malého, ale musíme to nechat umírat.
A pak najednou zjistíme, že „nepotřebujeme“ pouštní otce ani metodiky duchovního růstu, protože když je náhodou otevřeme, zjistíme, že píší o tom, co prožíváme.